Červen 2014

Už nikdy!!!

3. června 2014 v 21:30 | Pája |  Stories
Ahoj,předem upozorňuji,že tímto článkem KONČÍM BLOG!!!!!!!!!!!!!!Tak si to pořádně přečtěte!!!!!!!
Jak jsem psala a většina z vás to zná,že jste jak na horské dráze.U mě to do teď bylo tak,že půl dne jsem si řekla,že jsem tlustá a že za každou cenu chci být anorektička!!!No a tu druhou půlku dne,jsem si řekla,dám na kamarády,protože jim věřím a nebudu dělat takovou blbost,abych hubla až na kost,tak že nebudu hladovět,omezovat se přísně v jídle!
A postupem času jsem více přemýšlela o zdravým životním stylu a cvičení až do dneška 3.6.2014.Věřte mi,že na tohle datum NIKDY NEZAPOMENU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!Momentálně tak brečím,jak nikdy,opravdu!!!!!držím si nos kapesníkem,abych nahlas nevzlykala,aby mě neslyšeli rodiče.Je to nejsilnější věc na světě a přeju to každýmu!!!!!!!!!!!!Ten pocit zažít!!!
Tak k věci, mám nejlepší kamarádku s kterou jsem toho mnoho zažila,ale jakmile jsem začla hubnout,obě jsme pociťovaly,že není něco v pořádku,že jí začínám mizet před očima.Můj psychický stav se tak zhoršoval,že už jsem jen tak přežívala.Jak jsem psala,pořád se střídala nálada,děsivé smíchy,divné odpovědi,nesrozumitelné mluvení,nesoustředěnost,hlavně ve škole,nemohla jsem se učit bez toho,aniž bych nepomyslela na anorexii a jak jí získat,co pro to všechno udělat.Jelikož to možná většině z vás zaskočí,ale jsem věřící,tak pro mě na 1.místě nebylo mít anorexii,ale pořád tam byl Bůh,který mě dával výstražné signály a ochraňoval mě.Mimochodem mě k Bohu přivedla již zmiňovana NEJLEPŠÍ KAMARÁDKA!!!!!!!!!!!!!!!Když jsem ještě chodila na základku,tak jsem byla taková ta zakřiklá,skoro nic jsem nepromluvila,ale známky jsem měla krásný,ale kamarády a kamarády jsem měla,aby jste si nemysleli.Jakmile jsem přišla na střední,což už jsou přes 2 roky,tak se celý můj život změnil od počátku!!!Právě díky komu?????No přece díky mé nejlepší kamarádce.Už jsem nebyla ta zakřiklá,ale vysmáta až na x kilometrů,prostě jsme si to užívaly!!!!!!Bylo nám skvěle.Pomalu,ale jistě jsem viděla a cítila,že to není obyčejný člověk,ale že je to ten opravduZ NEJLEPŠÍ ČLOVĚK NA ZEMI!!!!!!Právě si říkáte,že taky máte někoho takového,ale věřte mi i když vám nechci brát iluze,tak rozhodně jste takového člověka nikdy nepotkali!!!!!Jak jsem přišla na tu střední,tak jsem vážila už k 65kg při v té době 163cm výšce.Ještě mi to v té době nevadilo,ale doktoři mě na to upozorňovali,že bych měla trochu zhubnout a zpevnit hodně záda,že bych mohla mít potom zdravotní problémy.Tak ze začátku jsem si říkala,tak něco málo pro to udělám,později jak čas plynul,tak se zhoršovaly vztahy v rodině a to hodně!!!!Začalo mě moje vypouklé břicho vadit,tak si říkám,že dám na doktory.Začala jsem hubnout.Když jsem byla v prváku a byly prázdniny,tak jsem si řekla,že pro to udělám vše,jen abych neměla ty zdravotní problémy se zádama a zpevnit to břicho.O prázdninách jsem změnila totálně stravu,pomalu jsem přecházela z 12lžiček cukru ke 2-1 lžičce cukru denně,omezila jsem ty rizikový jídla,znáte to...Jakmile jsem přišla do druháku,okamžitě mě všichni říkali,jak jsem zhubla,přitom jsem si ničeho zvláštního nevšimla na těle,jen na váze,že během 2 měsiců jsem shodila 8kg.Vůbec mi to nepřišlo divný.Do teď nevím,jak jsem to udělala.Začínali mi všichni říkat ať si to už jen udržuju a nehubnu.Nebrala jsem to moc vážně.Známky se začaly zhoršovat týden po týdnu,no hrůza.Vždycky mě na škole záleželo a škola mě bavila,ale v tom úporném hubnutí mě to pomalu bylo tak na půl jedno,že se mi horší známky.Všechno se začalo hroutit!!!!!škola,rodina,kamarádi,život.Ale i když jsem na tom byla fakt už hodně blbě,tak i přesto,jsem ani na vteřinu nepomyslena na smrt,sebevraždu,nic,protože jsem věděla,že je tu Bůh a ten by si to rozhodně nepřál....dala jsem na něho.Poslední dobou jsem začala cítit už hodně svoje kosti,tak jsem si říkala jupíííííí,nebylo to marný,půjdu dál,když to jde tak dobře,řekla jsem si.Dokonce jsem chtěla zažít být v nemocnici na kapačkách s diagnózou:porucha příjmu potravy a zůstat tam dlouho,protože jsem nechtěla být doma,hrozně mě to stísňovalo.
Dne 3.6. 2014 se vše změnilo.Ještě ráno jsem si půl hodiny zkoušela rifle,ve kterých budu mít nejhubenější nohy a pořádně zakrýtý břicho a vyrazit do školy.Šla jsem do školy s docela špatnou náladou,jen touhou být hubená a neotravovat se nějakou školou.Ve škole jsem prohodila nějakou tu větu s jednou spolužačkou o testu a říká mi:Pájo???ty jsi nějaká jiná,jsi se změnila... a vypadala vyděšeně.Tak jsem odešla od ní.Necítila jsem se vůbec dobře,kdyby mi někdo chtěl něco říct,jako ještě nějakou narážku,tak bych to neustála a buď bych se rozbrečela,nebo bych se rozbrečela a šla domů.Tak špatně jsem na tom byla!!!!Pořád byla taková napjatá atmosféra hlavně ve třídě a taky s moji nej kamarádkou.Říkám si,tak to asi nic nebude,už jsem asi na tom psychicky skoro na dně,ale všímat si toho nebudu.Najednou jsem si všimla,že má nej kamarádka něco píše na papír,byla jsem zvyklá,ale zároveň zvědavá,protože ráda píše různé příběhy a dokonce chce vydat v budoucnu i knížky a natočit filmy.To je co????Ale nebojte,o tom se dozvíte,až něco vydá,nebo natočí film,protože o tom bude vědět celý svět,protože ona je nejlepší!!!!!,odvážím si říct,že ve všem!!!!!!I když by asi nechtěla být známá po celém světe,ale věřím,že bude hodně vidět.Bylo by škoda to nevydat!!!!Pak mě tedy ten papír dala,abych si ho přečetla,stálo tam...zkráceně-že ji mrzí,že nejsme už tak velké kámošky,ale že si přeje aby to bylo jako dřív,že problémy nemám řešit tímto způsobem=jídlem a že věří,že všechno bude jako dřív.V té chvíli jsem myslela,že se propadnu do země!!!!!Znáte to,ve škole není moc času na přemýšlení,krátké přestávky atd...pořád jsem na to myslela.Říkala jsem si co teď ????to jako,že přijdu o tu nejlepší kamarádku,co jsem kdy viděla?????To nemůžu,co teď???to byla moje poslední otázka,kterou jsem si v duchu položila a odpověděla jsem si na to až jsem se s ní rozloučila,jako vždycky.Nastoupila jsem do šaliny a hned jsem si sedla a ihned jsem otevřela své myšlenky,říkám si měla bych si odpovědět na tu otázku,že?Takže musím s tím ihned něco udělat,ale ne jen něco,ale skoro všechno změnit.Říkám si jak to udělat?Takže ten náš vztah zapříčinilo hubnutí,aha,takže to změním.Musím udělat vše pro to,abychom zase byly ty NEJLEPŠÍ KAMARÁDKY!!!!!!!!!Tou šalinou jsem jela na takový cvičení právě na ty záda a břicho.Jak jsem tam dorazila a převlíkala jsem se,tak jsem si v blesku rychle uvědomila,jak ty rifle jsou mi velký,podívala jsem se na ostatní a říkám,že oni mají tak 3krát širší nohy.Poprvné v životě jsem si řekla,že ty moje nohy jsou hubený.Cvičila jsem a tak jsme cvičili různě i s nohama a teď se dívám na ty moje nohy a říkám:Pane Bože taky to vidíš?vždyť mám tak teňoučký nožičky,dokonce jsem nemohla dělat ani polovinu cviků,protože mě šíleně moc bolely kosti,nedalo se to vydržet a dřelo to,jakto,že jsem to nevidela dřív?No protože jsem byla blbá a totálně na dně.Dokonce jsem se i styděla za ty nohy,jak vypadají,takový hůlečky!!!Do teď to nemůžu pochopit.Tak jsem se rozhodla,že nebudu tak příšerně moc omezovat jídlo,že si i občas dám něco nezdravýho a na co budu mít zrovna chuť,budu se udržovat v kondici,budu cvičit,posilovat,ale nic nebudu přehánět,všeho s mírou.A to vše díky mé NEJLEPŠÍ KAMARÁDCE,která mi otevřela oči,za minutu dvanáct!!!!Protože jí chci mít NAVŽDY ZA NEJLEPŠÍ KAMARÁDKU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Už nechci slyšet:měla bys přibrat,podívej se na sebe,jsi kost obtažená kůží,je to nechutný atd...
Už nikdy nechi zanevřít nad školou,protože školu mám ráda a chci se dostat a na vysokou a být moc dobrá doktorka,která bude pomáhat jak bude moct,třeba i v cizině(např.Afrika...)!!!!
Už nikdy nechci cítit svoje kosti jak mě dřou a bolí,tak že si nemůžu ani na 5minut posadit.
Už nechci nikdy ztratit svou NEJLEPŠÍ KAMARÁDKU!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Tím vám všech chci apelovat na to,ať si to opravdu moc dobře promyslíte,protože i když jste to četli nejméně 1000x,že nikdy nechtějte anorexii,že vám to udělá jen samé problémy,tak je to opravdu veliká pravda.Přece nechcete ztratit své kamarády a zahodit život jen tak z trucu a nadarmo,ne?
Probuďte se,dokud je ještě čas!!!!!!!

Držím vše palce a věřím,že to také překonáte a zvládnete a budete šťastní!

Život/Smrt??

1. června 2014 v 19:45 | Pig fat!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! |  Stories
Ahoj,znáš ten pocit,když chceš jít za nějakým cílem/snem? Ale bohužel ti to ubírá přátelé,rodinu,peníze,čas a SÍLU? Děláš to dobrovolně,víš to? Když ti to blízcí připomenou,nejraději by jsi se vytratila a nechtěla aby ti ten cíl/sen připomínali,protože ty sama moc dobře víš jaký to má následek? a nepotřebuješ ho pořád slyšet?Je ti jasné,že mluvím/píšu o ANOREXII? Pořád a pořád dokola ti všichno kolem tebe říkají,ať toho necháš? když tohle slyšíš,šla by jsi nejraději do sklepa se zavřít a pořádně zamčít a nejraději by jsi si tam něco udělala(řezala...)?Je to tvoje cesta,tak at ti v tom nikdo nebrání!Když ti to všichni připomínají,tak jsi na tom mnohokrát hůř!!!ublížíš si víc(buď se podřežeš,nebo ještě o to víc nejíš),i když ti chcou ostatní pomoct,ale ty to neustojíš.Znáš ten pocit,když jsi stísněná a utlačovaná?Na povrchu možná vypadaš ještě docela šťastně,ale jakmile se ti někdo podívá jen mm pod povrch,tak jsi totálně na dně? Nejhorší na tom vše je,že pořád a neustále myslíš jen na to příšerný jídlo!!!Každej měsíc,týden den,hodinu,minutu,sekundu,myslíš na jídlo,jako by to byl tvůj nejhorší nepřítel na světě? Dělá se ti špatně,když vidíš někoho jíst? nebo když ti někdo podstrčí pod nos jídlo?tak si hned přehraješ v hlavě,co ti to jídlo všechno udělá v tělě?kam se ti to všude uloží? Když to jídlo skoro celý sníš(je to porce tvé pěsti),tak ti tak bolí břicho,že máš i pocity na zvracení? Pořád je tu jen jídlo, zdá se ti ,že je život založený jen na jídle? Proč? protože bys umřela? Někdy si řekneš,no a co?tak zemřu,alespoň nebudu umírat obézní,nikdy si neřekneš,že jsi hubená i když jsi už na kost!Sice na sobě vidíš a spočítáš si skoro všechny kosti,žebra...ale pořád si říkáš,že jsi hrozně moc tlustá? I když si sedneš na měkkou židli,nevydržíš na ní sedět ani 5minut,protože tě to hrozně moc tlačí a bolí to? Je ti hrozná zima a máš na sobě několik vrstev oblečení a ostatní jsou jen v tílku?
Mohla bych tu psát na několik desítek stránek o tom,ale skoro každej,kdo tu je,tak to zažívá a ví o čem mluvím,tak tu nemusím vypisovat vše

Držím ti palce!A dělej co ty uznáš za vhodný,přece nechceš dopadnout jak většina národa,OBÉZNÍ!!!Křičící