Kapačky

1. února 2015 v 23:03 | Pig! |  Stories
Asi bych to psát neměla, ani o tom takhle smýšlet, ale hlavou to prošlo, tak Vám to sdělím. Nebyla jsem tu, protože jsem byla hospitalizovaná v nemocnici z důvodu vyčerpání, dehydratace a mírné podvýživy. Ležela jsem tam týden, měla jsem kapačky s glukozou. Na ten den asi nikdy nezapomenu. Ještě před přijetím do nemocnice jsem měla silný kašel, tak jsem byla nějakou dobu doma a víte co nastalo jako vždy při nemoci, nechuť k jídlu a začalo zase to šílené pomyšlení na tu krutou ANU. Skoro vůbec jsem nepila a jedla jenom sladký, tím myslím během dne třeba jenom kousek bábovky a suchej rohlík, to bylo vše během dne. Kašel neustupoval, tak jsem se ráno vzbudila a bylo to! motání hlavy, takové oblouznení, to jsem nikdy nezažila a to mám normálně nižší tlak,ale tohle bylo fakt mazec!!!I když jsem pomalu vstávala z postele, což ani nebylo skoro možné, tak mně tak bouchalo srdce, že jsem myslela, že až se teda postavím a udělám krok, tak že okamžitě upadnu do bezvědomí, ale nestalo se tak. Šla jsem ihned k doktorce, ale s tím,že jí povím o tom kašli, ale jak jsem vešla do ordinace, tak jsem se všeho držela a lapala po dechu a to bouchání srdce a motání, no hrůza.Nemohli mě ani naměřit tlak ani tep, nakonec po několika pokusech něco málo naměřili. Doktorka ihned nařídila směr nemocnice a okamžité dodání kapaček.
Své vnitřní já říká, že na ten den jsem čekala, až se tohle stane, těšila jsem se jak budu napojená na kapačkách a oznámí mně přesně tohle, ale bohužel to byl jen asi zatím varovný signál, že něco není v pořádku, snad příště to bude horší!!!Takhle to opravdu uvnitř cítím, ale když to píšu, tak vidím, že píšu takový hrozný věci, proč bych měla chtít být na kapačkách? a proč chci, aby se to ještě zopakovalo a dokonce ještě v horším podání?? Nevím, opravdu nevím jak se s tím vypořádat, ale vím, že to není vůbec dobrý takhle přemýšlet, navíc nad takovýma zbytečnýma věcima. Tohle nepatří do života, život si máme užívat a ne se trápit jídlem, váhou a celkově anorexii. To všechno vím, ale anorexie má velkou tíhu a žít život normálně bez přemýšlení o jídle a radši přemýšlet a žít šťastně a uvědomovat si své priority,které jsou pro život potřebný má taky velkou tíhu, ale problém je, že jsem přesně uprostřed. Musím říct: ALESPOŇ ŽE TAK!!!!!!!!!!


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chceš být ultra štíhlá?

Ano 51.5% (50)
Ne 14.4% (14)
Ne,jen nechci mít špeky 34% (33)

Komentáře

1 L L | 24. června 2015 v 0:43 | Reagovat

Umíš si představit, jak se budou cítit Tví blízcí?

2 Leni Leni | 1. března 2016 v 11:10 | Reagovat

NO toto je moc,až skaredé, sama som tak hrozne vyzerala.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama